KDY A JAK PŘIŠLY NA SVĚT NAŠE PRVNÍ PÉŘOVKY?

Péřové bundy a spacáky Sir Joseph slaví již 45 let na trhu.

Jak vznikaly první péřovky od Rákosky přesně před 45 lety?

Josef Rakoncaj zakladatel rodinné firmy Sir Joseph® se ze skal Českého ráje propracoval až na osm osmitisícovek a uskutečnil bezpočet dalších výstupů či prvovýstupů na horách a skalách po celém světě. Jako první člověk na světě dokázal dvakrát zdolat nejobávanější osmitisícovku K2 a to bez použití kyslíku (v letech 1983 a 1986).

V době, kdy Josef Rakoncaj začínal svou Alpskou a později Himalájskou odyseu, nebylo u nás prakticky možné sehnat kvalitní spací pytle ani oblečení, které by horolezce ochránilo v mrazivých podmínkách a zároveň umožnilo volný pohyb při náročných horolezeckých výstupech. Proto si Josef Rakoncaj začal šít vlastní vybavení do vysokých hor. První kusy pro sebe, ale protože podobné vybavení u nás nebylo dostupné, tak ho chtěli i další spolulezci a kamarádi. Od roku 1974 tedy začal neoficiálně prodávat vlastnoručně ušité péřové bundy a spacáky. Využíval svých bohatých zkušeností z expedic, upravoval střihy, vymýšlel praktické detaily usnadňující pohyb v náročných lezeckých terénech a hledal nové funkční a lehké materiály.

Protože od prvních prodaných péřovek a spacáků letos uplynulo přesně 45 let, přinášíme vám povídání o tom, jak Joska na své výrobní začátky a založení firmy a značky Sir Joseph vzpomíná.

V jakém oblečení se lezlo a v čem jsi spal na horách, než sis vyrobil své první kousky vybavení?

Zimní výstupy v Tatrách, ale třeba taky severní stěnu Matterhornu v roce 1972, jsme lezli v normální silonové větrovce a pod ní jsem měl bonekanovou bundu, což byl takový předchůdce dnešních flísovek. Jiné zateplení nebo ochrana před sněhem a vodou prakticky nebylo, žádné membrány, ani dnešní funkční prádlo. Flanelka, bonekan a větrovka, to nám muselo stačit. Spacák jsem měl asi jen půlkilový, nějaká japonská syntetika. Jeden bivak se s tím dal přežít, ale chtělo to lepší izolaci. V té době vážil “dobrý” spacák s umělým vláknem 2,5 kg. Mám jeden takový ještě doma, ale nevejde se do ruksaku, takže lézt s tím na zádech moc nešlo.

A kde se takové vybavení tenkrát kupovalo nebo shánělo?

Kde se dalo. Kdokoli jel někam ven do zahraničí, tak pro další lidi nakoupil a přivezl, co sehnal… třeba karimatky. Dobré věci zvenku byly ale finančně dost náročné a horolezcům nezbývalo nic jiného, než si vyrobit vlastní a navzájem si vypomáhat. Co se dalo udělat u nás, tak jsme si vyrobili sami, jen sehnat vhodný materiál. Aby měl člověk kvalitní izolaci do vysokých hor a unesl to na zádech, a ještě se v tom mohl pořádně hýbat, tak bylo potřeba začít dělat péřové věci. Peří je i dodnes stále nepřekonaný izolační materiál co do schopnosti izolace, váhy a sbalitelnosti.

Jak vypadalo Tvoje první vlastní vybavení a z čeho to bylo vyrobené?

První jsem si dělal péřovku a hned potom i péřový spacák. Vnější materiál jsem tenkrát koupil v jabloneckém Javozu, byl to japonský materiál, šili z toho větrovky a další věci. Měl takovou divnou růžovou barvu, ale hlavně že se to dalo použít na peří, aby z toho neprolézalo. Do bundy jsem si dal navíc bavlněnou podšívku, aby byla lépe prodyšná. Na vnitřní přepážky mezi komorami spacáku jsem vymyslel a poprvé použil tenký děrovaný Norin, používaný na záclony, aby se co nejvíc ušetřila hmotnost. Stejný princip se používá dodnes. Do té první bundy jsem dal asi 400 gramů peří a do spacáku kilo peří. To bylo tenkrát tak akorát na tvrdší zimní podmínky, Tatry a Alpy. Do Himalájí jsem potom dělal spacáky s 1100 gramy nebo víc. To zas člověk řešil, jaké chce mít teplo a kolik chce nést na zádech.

A kde se shánělo to peří? Od babičky?

To ne, babička by svoji duchnu do Himalájí nepustila. Hledal jsem a odpovídal na inzeráty. Třeba kvůli dvěma kilům peří jsem jel do Prahy na inzerát. Kvalita peří byla ale různá, takže se muselo před použitím přetřídit. Udělal jsem si takovou „přefukovačku”. Měla 4 komory a za pomoci vysavače a elektrického motorku jsem to postupně přefoukal na principu, že lehčí pírka doletí dál do vzdálenější komory. Kilo kvalitního prachového peří jsem měl za 8 hodin. To kvalitní peří šlo do bund a spacáků, se zbytkem jsem chodil hnojit les do skal v Klokočí:).

A jak to pokračovalo dál se zahájením prodeje a vybavováním himalájských expedic?

Pozor, ty první prodané bundy a spacáky od roku 1974 a potom výbava pro první expedice, to byla všechno práce a prodej „na černo“. Pracoval jsem jako vývojář v Dioptra Turnov a jakékoli soukromé podnikání a vlastní prodej nebyly možné. Vymýšlel jsem to a šil všechno až po práci doma v kuchyni na kufříkové Veritasce za 3000,- Kčs. První jsem vybavoval například expedici na Kalanku v roce 1977. To bylo pro všechny asi dvacet bund a dvacet spacáků. Náklady na expedici jsme si museli platit sami, asi 80 tisíc (výplata v tu dobu byla tak 35 tisíc za rok). Chlapi dělali výškovky a jiné melouchy, já místo placení dodával to vybavení. Pro expedici na Nanda Devi v roce 1981 to bylo asi deset bund a deset spacáků.

Vyrobit dvacet setů bund a spacáků pro expedici, to už je slušná fuška takhle večer po normální práci. Už jen přetřídit 30 kg peří krát 8 hodin a sehnat další potřebný materiál…

No, celkem toho bylo víc. Dělal jsem až 80 kusů vybavení ročně. Před expedicemi jsem šil pravidelně do jedné do noci. Jednu péřovku jsem stříhal a šil 7 hodin, k tomu foukal peří a pak za další hodinu naplnil rozešitou bundu peřím a došil do finále. Se spacáky to začalo podobně, ale postupně jsem se dostal až na 3 hodiny pro kompletní výrobek.

K tomu ještě sehnat peří a všechny potřebné látky, zipy a podobně…

Ty první spacáky se dělaly bez zipu. I dnes děláme občas pro různé horské služby po Evropě takový kratší spacák bez zipu a bez kapuce, říkáme tomu „Sloní noha“ a zalezou do toho v péřovce a spí. Když mi došel ten první materiál od Japonců, tak jsem jezdil do podniku Kolora Semily a s nimi jsem vyvinul a vyrobil nový materiál pro vlastní potřebu. Důležitá je hlavně odolnost proti pronikání peří a pak samozřejmě váha. Vyvinuli jsme v té době spolehlivou vnější látku s 52 gramy na metr čtvereční. Dnes jsou naše spacáky z látek mezi 50 a 28 gramy na metr a necháváme si je už dvacet let vyrábět zase u Japonců podle našeho zadání.

Takže vývoj materiálu i samotnou výrobu jsi měl (po večerech:) v malíku, testování produkce sám na sobě v Himalájích také. Předpokládám, že i poptávka od lezců a reklama se dělala sama?

Žádná reklama se samozřejmě dělat nemohla, nikdo nemohl nikde veřejně říct, že má bundu ode mne, toto jsem musel potlačovat. Dlouho to ale nemohlo pokračovat jako práce „načerno“ a v roce 1980 jsem pak získal od Národního výboru tzv. povolení pro vedlejší pracovní činnost. Ročně jsem pak hlásil svůj výdělek a ten mi normálně zdanili. Od roku 1990 jsem už pak působil jako živnostník a později už jako firma Sir Joseph.

Historku, jak vznikl název značky Sir Joseph pravděpodobně všichni znají, kde a kdy to vzniklo? A jak se ty první bundy a spacáky vlastně jmenovaly?

Značku Sir Joseph® používám už od roku 77, to bylo z Kalanky (6931 m, Garhwalský Himálaj). Ty bundy ani spacáky se vlastně nijak nejmenovaly. Lidi prostě přišli, že potřebují péřový spacák nebo bundu buď na zimu, nebo na pořádnou zimu, a já jim je udělal. Žádné komfortní a limitní teploty tenkrát nebyly. Spacák nebo bunda jsou teplý podle toho, kolik se tam dá peří, a to platí samozřejmě i dnes, jen už to máme změřený.

A jak se dál zlepšovala a rozšiřovala Tvoje kolekce?

Nový věci jsem dělal podle vlastní potřeby, třeba péřovou kombinézu nebo zateplovací kamaše na boty. Buď jsem si vymyslel sám, nebo okoukal na expedicích s Italy, Francouzi a podobně. Někdy v roce 81 jsem měl od Jarýka Stejskala půjčené péřové kalhoty a takovou bundu/svetr s krátkým zipem, to měl od Englánů a já podle toho pak ušil další kusy. Do nějakého z prvních spacáků jsem třeba zkoušel přidat stříbrnou fólii pod vnější látku, aby to odráželo teplo dovnitř, ale dlouho to nevydrželo, švy neměly dostatečnou pružnost. Sám jsem si to pak na expedicích všechno otestoval, postupně vylepšoval a prodával dál. První dovezený materiál jsem měl někdy v roce 92, zátěr od Kolonu z Korey, z toho jsem pak dělal žďáráky a větrovky.

Jak dlouho jsi zvládal šít vše vlastními silami a kdy jsi začal zaměstnávat další švadleny?

Do roku 89 jsem všechno šil sám, ale hned po revoluci jsem už pracoval jako živnostník. To byl můj sen, nechodit z jedné práce do druhé a šít do noci, ale moct se plně věnovat jen výrobě. Hned po revoluci jsem postupně stáhnul švadleny z Jabloneckého Javozu, nejdřív dvě a pak postupně další. Můžu říct, že jsem měl ty nejlepší švadleny tady v kraji.

A stále máš:) Takže hned po revoluci jsi najmul švadleny a založil tak současný Sir Joseph?

Ty švadleny jsem sice zaměstnal, ale nejdřív šily každá u sebe doma. Já jsem stříhal u sebe v dílně a jim to vozil na šití domů. Postupně jsem si pak najmul 3 místnosti na stříhání a sklad. Rostli jsme pomalu. První firmu jsem založil s Agostinem da Polenzou, se kterým jsem vystoupil v roce 1983 poprvé na K2. Firma se jmenovala OROS podle řeckého poloostrova a hory. Já se staral o výrobu a on to vozil do Itálie a já z toho měl prd:). Pracovali jsme spolu takhle dva roky, pak dlouho zase na živnost a až od roku 2004 jsem firmu obnovil a podle značky ji také přejmenoval na Sir Joseph. Na současné adrese v Turnově jsme skoro 20 let.

Díky za moc zajímavé povídání a pěkný kus historie. Za 45 let vývoje a výroby se hodně věcí vyzkoušelo a produkty dotáhly až do dnešní podoby. Co se nejvíc změnilo od těch prvních bund a spacáků?

To bychom mohli povídat další hodinu:). Obecně jsou věci a materiály stále lehčí a lehčí, střihy vylepšujeme prakticky s každou novou kolekcí. Na začátku jsem šil třeba dva roky furt stejný růžový spacáky a bundy, vše ze stejného materiálu, co sem sehnal a lidi to neřešili, protože jiné nebyly. Dnes děláme dvacet modelů spacáků a deset péřovek, vše ve třech barvách, aby si každý vybral … a stejně je to málo:) Co zůstává, je malá rodinná firma, a i když na něco máme high tech stroje, tak většina věcí vzniká stále ručně, stejně jako před 45 lety.

Více historických fotek k prohlédnutí máme na Facebooku zde: https://www.facebook.com/sirjoseph.cz/foto 45 let Sir Joseph