EXPEDICE MUZTAGH ATA 7546 M – 2013

Expedice Muztagh Ata 7546 m – 2013 se uskutečnila v termínu od 19. července do 17. srpna 2013 ve složení Markéta Hanáková (horolezkyně s kardiostimulátorem) a Zdeněk Hodinář.

Po leteckém přesunu z Prahy do Biškeku v Kyrgyzstánu jsme přejeli mikrobusem do Narynu a odtud jsme pokračovali na kyrgyzsko-čínské hranice. Dá se říct, že přechod hranic proběhl bez větších problémů, takže jsme mohli pokračovat do Kasgharu. V tomto čínském městě jsme dokoupili poslední zásoby jídla a pokračovali pod Muztagh Atu. Z Idary (3730 m) už jsme museli pokračovat pěšky. Do základního tábora (4503 m) jsme dorazili po tříhodinovém pochodu navečer.

Kvůli nedostatku dovolené jsme byli doma nuceni využít alternativního způsobu aklimatizace. Šest týdnů jsme trávili v kyslíkovém stanu. Díky tomu se nám na nadmořskou výšku základního tábora podařilo docela slušně aklimatizovat. Hned druhý den jsme tedy mohli vyrazit vzhůru a udělat vynášku do prvního výškového tábora (5384 m), kde jsme postavili stan a rozhodli jsme se tam i přenocovat. Po celou dobu jsme sledovali svůj stav i to, jak jsme aklimatizovaní pomocí oxymetru.

Následující den jsme sestoupili zpět dolů do základního tábora. Postupně se nám podařilo udělat vynášku i do druhého výškového tábora (6146 m) a při dalším výstupu do C2 jsme tam strávili noc. Druhý den jsme vyrazili směr třetí výškový tábor. Zdeněk bez problémů došel až do C3 (6867 m) a pokračoval ještě i nad něj a podařilo se mu překonat hranici 7000 metrů. Markéta měla po ránu trochu dechové potíže, takže se po 100 výškových metrech vrátila do C2. V průběhu dopoledne se rozdýchala, takže vyrazila znova vzhůru a došla v rámci aklimatizace alespoň do výšky 6600 metrů, kde se potkala s vracejícím se Zdenkem. Blížila se bouřka, takže se rozhodla sestoupit s ním do C2.

Následující den jsme sestoupili až do základního tábora, kde jsme si naordinovali dvoudenní odpočinek před pokusem o výstup na vrchol.

V průběhu vynášek, stavění táborů a aklimatizace nám přálo počasí. V době, kdy jsme se pohybovali na hoře, bylo přes den slunečno, teplo a takřka bezvětří. Následné dvoudenní sněžení v nejvyšších partiích přišlo v době, když jsme zrovna odpočívali v základním táboře.

Před naším závěrečným pokusem vystoupit na vrchol se předpověď opět změnila. Bylo sice hlášené slunečné počasí, ale starosti nám dělal silný vítr. Předpovědi počasí ze tří různých zdrojů se shodovaly, jen se lišily v síle větru. Nejoptimističtější z nich předpovídala vítr o síle 60 km/hod., ostatní ještě od 20 km/hod. víc s tím, že vítr i nadále bude zesilovat. Přesto jsme vyrazili nahoru, protože se náš pobyt na Muztagh Atě už blížil ke konci. Říkali jsme si, že uvidíme, kam nás hora a počasí pustí.

V C1 nám večer zpestřila bouřka. Druhý den jsme pokračovali do C2, problémem trochu byly trhliny. Vyšlapaná cesta z předchozích dní vzala kvůli rozbředlému sněhu za své, skoro vůbec se nedalo vyčíst, kudy přesně vedla, takže nám párkrát uvízla noha v menší trhlině. V C2 se pomalu začalo měnit počasí, především onen hlášený vítr nenápadně zesilovat. Ráno jsme vyrazili do C3. Cestou už foukalo řádně, stan ve trojce zavíval celou noc sníh. Vítr v noci ještě zesílil, přesto jsme to chtěli zkusit nahoru. Nasadili jsme na sebe všechno péřové oblečení, které jsme s sebou měli a začali pomalu stoupat vzhůru. Ve výšce zhruba 7100 metrů Markétě při chvilkové neopatrnosti vypadla termoska s pitím a projela se zřejmě až dolů do údolí. Rozhodla se ještě chvíli pokračovat dál, ale jít bez vody se jí nelíbilo. Mezitím se Zdeněk vrátil za Markétou a společně se dohodli, že výstup na vrchol ukončí. Zdeněk dosáhl výšky 7307 m, Markéta 7219 m.

Sestup zpět dolů byl nepříjemný, protože nás sužovala obrovská žízeň. V C3 jsme vykopali stan a podařilo se nám dojít až do C2, kde jsme přespali a hlavně doplnili tekutiny. Následující den jsme sešli až do BC a tímto ukončili působení na kopci.